Rubrika: Politika

Co se to děje? Přece žijeme v civilizované společnosti? Společnosti, kde rozum a dohoda prostě musí mít navrch před silou a vyhrožováním! Každý rozumný člověk je přece z historie poučen, že násilí a vyhrožování už dávno patří hluboké minulosti. A obzvláště v době, kdy vzdálenosti díky technologiím, internetu a všem dalším vymoženostem moderního světa téměř neexistují. Přesto, politika jedno člověka téměř ze dne na den dokázala rozbořit všechny ušlechtilé myšlenky.

Válečné tažení Ruska otřáslo doslova celým světem a obávám se, že následky tohoto činu pocítíme ještě dlouhá léta po skončení, jak všichni doufáme, vítězném skončení Ukrajinského lidu. Každodenní zprávy nejen z Ukrajinských bojišť, ale i zprávy  důsledků této agrese mě osobně nedávají moc optimistické scénáře.

Rapidní růst energií a tím pádem všech jeho přidružených produktů jsou jasným signálem pro všechny, že doba relativního blahobytu pomalu končí. Politická elita všech zemí sice dělá možné i nemožné kroky k záchraně alespoň těch nejdůležitějších potřeb každého člověka. Nicméně propastné rozdíly, mezi bohatými a chudými jsou již teď jasně zřetelné.

Přesto v rámci evropské unie stále nemusíme propadat panice. Ale co státy a kontinenty závislé na dodávkách obilí z východu? Už teď je zcela jasné, že barbarský přístup Ruska a krádeží ukrajinského obilí, pomalu ale jistě odstartovala potravinovou krizi. Politika tímto směrem z Kremlu je zcela jasná. Za ukradené obiloviny, dostat finance, i pod tržní hodnotou a zajistit si tak další peníze pro barbarské počínání na cizím území. A to i navzdory tomu, že objemové dodávky této životně důležité komodity jsou minimálně pro 50 milionů lidí v ohrožení.

Jaké následky má tento krok celosvětově, jsou zřejmé a vedlejší ztráty pro plnění cílů jednoho člověka zřejmě nepodstatné. Co však nedokážu pochopit?  Jak je možné, že v tak technologicky, myšlenkově a globálním světě je prostor pro středověké taktiky a myšlení?  Přece vzít si něco, co mi nepatří je ve všech zemích, i těch méně vyspělých, jednou ze základních nezákonných činností. A je tvrdě trestána!

Politika je bohužel součástí životů nás všech, a proto bychom se o ni měli intenzivně zajímat. A to bez emocí, pouze na základě faktů. Měli bychom sledovat, co politici dělají, jak s námi jednají, a jak plní volební sliby. A co je nejdůležitější – měli bychom chodit k volbám. Mnoho lidí si neuvědomuje, že se jich politika týká víc, než si připouští. Ovlivňuje náš každodenní život. Politika určuje co budeme jíst, kde budeme pracovat, kde budeme bydlet, kolik peněz si vyděláme a v neposlední řadě jak se budeme jemnost. Nechápete, jak je to možné? Jednoduše. Ve volbách si volíme zástupce, kteří potom navrhují a přijímají zákony, vyhlášky a další právní dokumenty, které jsou pro nás všechny závazné. A tyto předpisy upravují všechny možní aspekty našich životů – zákon o matrikách, nařízení vlády o minimální mzdě… Máme zákony snad úplně na všechno, a i proto je náš právní řád nepřehledný a málokdo mu rozumí. Máme velké množství právních předpisů, a čert aby se v tom vyznal.

Když si zvolíme stranu, která nám něco slíbí, většinou si z těch slibů vezmeme jen to, s čím souhlasíme, co potřebujeme a co se nám líbí. Jenže všechny ty líbivé řeči zastíní problémy, které s sebou daná politická strana přináší. A tak ji zvolíme, protože všichni chceme vydělávat hodně peněz a mít svobodu úplně ve všem. A co se stane po volbách? Vítězná strana většinou tak nějak zapomene, co slíbila, a dělá si co chce. Vládne tu do dalších voleb, a lidé i přes svou nespokojenost jdou, a tutéž stranu zvolí znova, aby na ni mohli další roky nadávat. Nepřijde vám to logické? To asi nikomu, ale přesně to se děje. Lidé si nedokážou dát dvě a dvě dohromady, nebo nedokážou odhadnout, kdo jim jen šeptá sladká slova jen proto, aby byl zvolen, a dostal se k vcelku bezpracnému, velmi vysokému příjmu na několik let.

Myslete na to
Že k volbám chodíte, ale nikoho špatného jste nevolili? Tak jak je možné, že nám tu takoví lidé vládnou? Někdo je volit musí. Výsledky několika posledních voleb na různých republikových úrovních potvrdily nízkou volební účast a celkový nezájem lidí o politiku. Je to s podivem, protože kvůli politice jsou lidé schopní se pobít v hospodě, politika dokáže ničit přátelství i rodiny, kvůli politice se zabíjí, ale vlastně se o ni nikdo nezajímá.